Pracuji s nimi. S oběťmi a někdy i s “vrahy”. Naslouchám jim. Násilníkům a jejich obětem. Navzájem se popírají. Nikdy nepřijdou spolu. Protože nechci. Protože chci vidět autentického člověka. Ne to, co z něj dělá někdo jiný. I když i to se vždy promítne.

Naslouchám příběhům o manipulaci, vnucování dobrých skutků, aby byli všichni patřičně zavázáni zachránci. Tomu, který si pak vybere svou daň. Závislost.

Pomůže a rád, moc rád, jenže za cenu doživotního uctívání a závislosti na jeho/její osobě. Je naprosto v pohodě, dokud mu jeho oběti naslouchají a přisluhují.

Problém nastane v momentě, kdy se chtějí vzdálit, najdou si vztah.

Jedna možnost je, že infiltrují do nového vztahu jako dobrý přítel.

Druhá je, že tento vztah zničí.

Se svými oběťmi udržují nadále přátelské vztahy. Drží si je na dosah. Drží si je finančně, emočně, jakkoliv.

Pokud se někdo pokusí poukázat na jejich patologii, prohlásí jej za “nesvéprávného”, za “debila”, nebo “ubožáka, který potřebuje pomoct”.

Pro oběť je určující její vrah, ten kdo jí ubližuje, násilník.

Jsem přítomna příběhům násilí a zneužívání, stejně jako příběhům nekonečného “dobra”. “Ona je přece tak skvělá…”

Není, ale umí manipulovat. Umí vehrát člověka v nouzi do situace, kdy se stane jedinou záchranou, jediným mantinelem.

Jak z toho ven?

Těžko!

Většinou je nutné odejít. Utéct, zdrhnout, zdekovat se, nebýt.

Pokud vám „jde po krku psychopat“, nemáte jinou šanci, než nebýt  a nekomunikovat. To jediné je většinou (časem) odradí.

Znám případy, kdy se psychopat i po letech, co jste ukončili vztah (to je důležité – vy!) ozývá a gratuluje k výročí. Nereagujte!

Nechte to být. I když vám stoupá adrenalin a chtěli byste mu napsat něco “od plic”, nereagujte. Jedině absence reakce jej zastaví.

A dobrý dotaz nakonec – proč toho psychopata nevyléčím?! Protože on obvykle nepřijde, on přece nemá problém. Přijdou jen ti, kterých se dotkl…

Foto: Internet: krásná, rozmazaná, dokonalá Marylin…