O mně
Jmenuji se Magdalena, narodila jsem se na rozhraní Kozoroha a Vodnáře s ascendentem v Raku. Ze všech mám „něco“, samozřejmě to nejlepší.
Homeopatii se věnuji od roku 2007. Kromě homeopatie využívám možnosti Schüsslerových tkáňových solí, aromaterapie, bylinek a Bachových květových esencí.
Absolvovala jsem tříletý kurz klasické homeopatie ve vzdělávacím centru Uroboros v Brně, jednoleté postgraduální studium na homeopatické škole Universum Homeopathicum v Praze, kurz „Biochemický systém Dr. Schusslera“ zaměřený na tvářovou diagnostiku tkáňových solí v Praze a Brně. Absolvovala jsem také homeopatické a aromaterapeutické semináře zaměřené na různá témata, včetně kurzu s porodní asistentkou Ingeborg Stadelmann.
Jsem matkou dvou synů, kteří mi velmi zdatně pomáhají v nabývání a rozvíjení homeopatických zkušeností, včetně celkové i akutní léčby, detoxikace po očkování, problematického nástupu do školky, školy a dalších životních radostí … Věřím, že každý dostane v životě to, na co má v dané chvíli kapacitu …
Na začátku mé cesty mě lákala psychologie. Měla jsem veliké štěstí, že jsem potkala skvělé učitele, manžele Hofmannovy, kteří mi byli obrovskou inspirací. Absolvovala jsem všechny jejich přednášky, i když ne na psychologické fakultě a papír na to nemám, jen podpisy v indexu Fakulty humanitních studií.
Homeopatii jsem kdysi vůbec nevěřila a bála se jí. Dokonce tak, že když byla moje maminka velmi nemocná, odmítla jsem dát souhlas k její léčbě homeopatiky. Proces té změny si nevybavuji. Jen to, že když můj starší syn začal jako maličký každou noc ve stejnou hodinu křičet hrůzou, aniž by se probral, byla jsem zoufalá. A tehdy jsem konečně objevila kouzlo homeopatie.
Homeopatie mě naučila chápat svět kolem jinak. Věci, které mi dříve připadaly nesmyslné či neuchopitelné, najednou začaly zapadat do skládanky, kterou jsem předtím neviděla. Lidské povahy a chování najednou začalo dávat smysl. Tím nechci říci, že vše, co chápu, musím odkývat, ale můj pohled na spoustu věcí se prostě změnil.
Za dobu, co používám homeopatika, jsem už viděla i pár zázraků. Ano, je to takový malý zázrak, když si dítě v záchvatu vzteku „vymlátí“ na čele modrofialovou bouli, vy mu podáte lék a během půl hodiny boule zmizí … beze stopy. Tehdy u toho byla má dobrá přítelkyně a tvářila se, jako bych přímo před ní spáchala kouzlo.
A jsem ráda, že tahle kouzla mohu páchat každý den … Protože znám málo pocitů, které se vyrovnají pohledu do spokojených, klidných očí – člověka, nebo zvířete, to je šumák.